Až na počet dovezených bodů velice povedený dvojvýjezd...
Už když se snažíme naplnit busík do Vlašimi na fotbal, rodí se v našich hlavách myšlenka, že bychom zpáteční cestu mohli vzít malou zajížďkou přes Tábor, kde své druholigové utkání sehráli bruslaři Havlíčkova Brodu a my tak můžeme podpořit kamarády z RebelHearts.
Busík se tentokrát plní velice rychle, nemáme tedy strach, že by se nevyjelo, i když se to nakonec stejně bez zádrhelů neobešlo. S odbočkou do Tábora nemá nikdo problém, takže hurá můžeme vyjet. Jedeme s velkým časovým předstihem, takže se může popíjet, co hrdlo ráčí, zastávky na močení pravidelné, je jich dost a cesta pohodově ubíhá za diskuze o všem možném od politické situace až k české fansscéně.
Do Vlašimi přijíždíme asi s půlhodinovým předstihem, přidává se k nám ještě starý známý kolega bydlící v Praze, který tak uzavřel počet Znojmáků na čísle 18. Jdeme do klece, věšíme vlajky a pomalu začínáme fandit. Zápas začíná, my projedeme skoro celý repertoár v prvních dvaceti minutách, fanděním se bavíme a nepolevujeme až do konce zápasu. Po přestávce přichází na řadu naše prezentace, proměnné choreo pracovně nazvané Cesta za zlatým snem, které doplňují prvně modré folie, ty poté střídají zlaté balonky. Choreo povedené, k němu se odpálí menší pyro a snažíme se dál hnát hráče za třemi body. Na konci zápasu jde část sektoru do půl těla, k tomu zahoří další ohně, potom děkovačka a pomalu balíme své haraburdí, rychlé pivo a valíme směr Tábor.
Na vlašimský stadionek si našlo cestu přes pět set lidí, domácí však nefandí, jen občas zaslechneme nějakou trubku a výkřiky. Zápas nabídl dva rozdílné poločasy, v prvním drtíme domácí, ve druhém drtí domácí zase nás, remíza zasloužená, zklamaní nejsme, bod dobrý.
Následuje přesun do Tábora. Cesta rychlá, je to za rohem, projedeme kolem hory Blaník, vyzveme rytíře k probuzení a za nedlouho už jsme ve městě husitů. Přijíždíme ke stadionu, zatím nikde nikdo, tak čekáme. Po chvíli slyšíme zpoza rohu hluk, poznáváme známý chorál My jsme Rebelové a jdeme si naproti. Následuje vítání, společné skandování, pyro a jdeme do sektoru, věšíme dvě naše vlajky, Brod stejně tak. Stadion má výbornou akustiku, kterou jsme tehdy, když jsme tu fandili orlům v pěti lidech, úplně nedocenili. Dnes je to ale super, dohromady je nás necelá šedesátka, v tom 14 nás (je to náš rekordní počet na družbě!), a jdeme slyšet dobře. Domácí kotel se taky příliš nezměnil a svou kvalitu si udržel. Dnes je to na tribunách naprosto vyrovnaný souboj. Fandění si neskutečně užíváme, po dlouhé době jsme si zafandili v takovémto počtu :). Dává se vynikající nový chorál, zazní i některé znojemské - díky! Fandí se neúnavně celý zápas, je vidět, že po dlouhém bojkotu jsou Rebelové jaksepatří natěšení. Zápas minimálně prvoligových parametrů jak v hledišti, tak na hřišti, obou mančaftů je ve druhé lize škoda. Po přestřelce (stejným výsledkem tu před lety prohrálo i Znojmo) nakonec domácí vítězí 5:4, i přesto se hráčům za výkon děkuje. Po zápase si ještě dlouho v sektoru prozpěvujeme. Poté už jen loučení a cesta domů.
Co závěrem? Maximálně povedený dvojvýjezd, bodů mohlo být víc, ale co... Ve Vlašimi jsme udělali domácí prostředí, výborný zápas v Táboře, nemělo to chybu, kdo nejel, může jen litovat. Teď už nás ale čeká fanouškovský zápas podzimu, přijede Opava a s ní určitě i její fanoušci. Nenechme se zahanbit a pojďte všichni do kotle. Uhajme domácí prostředí. Nachystané bude choreo, je na co se těšit!
Znojmo a Rebel!
(další fotky ve fotogalerii)
Žádné komentáře:
Okomentovat